Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové
Dovolte mi na počátku této konference vyjádřit radost. Již potřetí, a podruhé zde v Pardubicích, se scházejí mladí historikové, aby ve svých referátech a v diskusích vedených jak v konferenční místnosti, tak jistě i mimo ni, hovořili na témata, která mají širší význam, než jenom "konferenční". Před třemi lety se tu hovořilo o České a polské historické tradici, před rokem ve Wroclawi o česko-polských vztazích; tématem letošního setkání je Slovanství ve středoevropském prostoru, iluze, deziluze a realita. Vše to jsou témata z "živé", nikoli "mrtvé" historie, témata mající vztah k našemu dnešnímu každodennímu životu a přitom témata badatelsky relevantní a přitažlivá. Oba sborníky, které byly z předchozích konferencí vydány, pak i širšímu okruhu zájemců dokládají druhou potěšitelnou skutečnost, že úroveň těchto konferencí je velmi dobrá. Jistě tomu tak bude i letos.
V roce 2002 i o rok později se setkali historikové čeští a polští; letos k nim přibyli i kolegové slovenští. Na vkusné pozvánce najdeme i další příznaky toho, že se původní rozměr těchto setkání významným způsobem rozšiřuje. Záštitu nepřevzaly tentokrát jenom pardubický kraj a Dolnoslezské vojvodství, které stály i u zrodu první konference, ale i ministr kultury Slovenské republiky pan doc. Rudolf Chmel. Organizátorem konference je sdružení, jehož pojmenování je sémanticky bohaté, STRED není jenom zkratkové slovo vzniklé ze spojení středoevopský dialog, ale také odkazuje – alespoň v češtině a slovenštině &ndash na slovo střed, centrum, těžiště, ústřední bod. Tedy na místo setkávání, soustředění.
Lze přát této konferenci, aby i ona – jako ty dvě předchozí – takovým místem byla. Stalo se během první konference, že ráno přišel noční hlídač pardubického zámku za jedním z organizátorů s udiveným dotazem kdože to večer na zámku vlastně byl: V půl druhé ráno ti lidé v sále diskutovali?!
Inu, diskutovali mladí historici. Důraz položme na slovo mladí. Nastupující generace historiků, dnes už tří zemí, si tu našla své forum. Tedy nejen jakýsi prázdný prostor, jak by napovídal původní význam tohoto latinského slova, ani ne jen veřejnosti určené prosté centrální místo, ale prostor již významově určený — především tím, že se na něm odehrává veřejný život, vážná, odpovědná práce na veřejnosti a pro ni, byť pro někoho snad "jen" v rovině historického poznání, zdánlivě bez praktického efektu. Zdání ale klamou, idola fori patří k badatelským varováním už od dob Francise Bacona.
Součástí antických for bylo i řečniště. To je nezbytnou součástí i konferenčních prostor. První předpoklad toho, aby tato konference byla tržištěm myšlenek je tedy splněn. Nezbývá tedy už nic jiného než popřát, aby bylo minimálně stejně tak bohaté a prospěšné, jako ta dvě předchozí.
(22.4.2004)
|
stred.org